výše do sekce 'O městě'
(31. 1. 1788, Příbor - 21. 6. 1839, Brno)
Obor působení: univerzitní profesor, spisovatel, filosof
Místa působení: Vídeň, Litomyšl, Příbor, Brno
Tento velký vlastenec byl členem piaristického řádu (vstoupil do něho r. 1805 v Lipníku). Vyučoval na řádových gymnáziích v Mostu, Ostrově, Litomyšli (1822–26; byl zván "litomyšlským Bolzanem"), Příboře (1826–29), Kroměříži, Strážnici, Mikulově (1836–39). Byl i profesorem na tereziánské akademii ve Vídni. Z Vídně byl díky svému svobodomyšlenkářství přeložen do Litomyšle. Zapojil se do obrozeneckých aktivit. Podnětně ovlivnil a světonázorově formoval mnohé české buditele (Období působení v Litomyšli zachytil Alois Jirásek v kronice "U nás" i ve vzpomínkách "Z mých pamětí"). Zvláště blízký byl mladému F. M. Klácelovi, jehož první publikace Mostek a Dobrověda zachycují Buzkovy názory. Výuku filozofie chápal jako své životní poslání.
Osou jeho práce byla etická problematika, vycházející z nejlepších osvícenských zásad a z jacobiovské filozofie citu. Výchozím bodem jeho koncepce je přesvědčení o existenci vyššího duchovního světa, který je základem veškerého dění a je vystavěn na principu svobody. Odtud pak vychází Buzkovo učení o svobodě poznání, jež je těžištěm filozofie, a o svobodě svědomí. Tomuto principu se podřizuje i sociálně politická sféra. Buzek odmítal otroctví i nevolnictví v jakékoli formě, požadoval právo na svobodné povolání, rovnost všech občanů před zákonem. Měl za to, že hodnota jedince spočívá v jeho charakteru a nikoli ve vnějších hodnostech. Podle M. Trapla měl Buzek zanechat v rukopise několik filozofických prací, dnes asi už ztracených.
